Recyklace zimního kabátu

KAM S NÍM  - věčné téma


Neptejte se  jak dlouho torzo zimního kabátu  moje mamka schraňovala ve skříni ...
schovává snad všechno a dlouho .
Podlehla jsem nakonec hecování a ušila taky" něco užitečnýho z něčeho starýho "

Na počátku byl rozpáraný tvídový (nevím jak starý) kabát.
Musela jsem ho vyprat ve voňavoučkém prášku na praní - a důkladně rozžehlit- fakt sem se proklínala, že jsem se uvolila z toho něco šít ...

Potom přišlo na řadu vybírání toho správného střihu - s budoucí majitelkou :-)
Nabídla sem mamce několik variant, ale žádná nějak nevyhovovala úplně.
čím víc možností - tím horší rozhodnout se pro nějakou :-) 

Nebyla sem ještě moc zdatná v šití tašek tak sem si moc netroufala na velké experimenty .

Látku na podšívku a ke kombinaci jsem měla vybranou hnedle :-)
ulovila jsem ji ve Flex-Texu - a měla jsem jí vzít víc - dalo to jen tak tak .

Pak přišlo na řadu pečlivé měření a vybírání toho správného kusu pro  tu správnou část střihu

A půl je hotovo ...
všechny díly jsou připraveny sežehleny a  kompletace může začít

Tvídovou vrchní látku jsem podžehlila elastickým vliselinem .

 Pečlivě zažehlit a prošít sklady rozměřit, označit a zažehlit sklady ..

Naparádit vnitřek tašky - teda opatřit ho kapsami :-) a nezbytnou karabinkou na klíče, kterou ale mamka stejně určitě nikdy nepoužije - přitom já to považuju za jeden z nejšikovnějších vynálezů lidstva :-)

                                             trochu se mi to mázlo ale na funkci to vliv nemá

 

A je dobojováno :-) nakonec to šlo docela dobře 

 

Mamce se taška nakonec zalíbila 

a ke svému béžovému novému tvídovému kabátu 

nosila celou zimu :-)

Vzpomínala jsem při tom šití hodně na obě moje babičky,

                                              které takhle recyklovaly z nutnosti v dobách,

 kdy tvorba pro radost z drahých krásných cizokrajných látek bylo takovým luxusem, 

že si ji mohly dopřát leda ve snu.

Obě se mnou měly svatou trplivost a učily mě šít, plést, 

háčkovat a každé moje dílo považovaly za zdařilé a krásné :-) 

Byly prostě zlaté, trpělivé  a já je měla moc ráda.

Škoda, že ani jedna z nich už nežije - určitě by se taky nechaly strhnout 

anebo by radost se mnou alespoň sdílely.

Pokaždé když stvořím něco z látek, myslím na to co by tomu řekly.

Ty hadernické geny mám určitě po nich i po mamce a jejích sestách.

Přeju pěkný den a

 RECYKLACI ZDAR !