Recyklace zimního kabátu

KAM S NÍM  - věčné téma


Neptejte se  jak dlouho torzo zimního kabátu  moje mamka schraňovala ve skříni ...
schovává snad všechno a dlouho .
Podlehla jsem nakonec hecování a ušila taky" něco užitečnýho z něčeho starýho " aby se to zužitkovalo.


Na počátku byl rozpáraný tvídový (nevím jak starý) kabát.
Musela jsem ho vyprat ve voňavoučkém prášku na praní - a důkladně rozžehlit- fakt sem se proklínala, že jsem se uvolila z toho něco šít ...




Potom přišlo na řadu vybírání toho správného střihu - s budoucí majitelkou :-)
Nabídla sem mamce několik variant, ale žádná nějak nevyhovovala úplně.
čím víc možností - tím horší rozhodnout se pro nějakou :-) 

Nebyla sem ještě moc zdatná v šití tašek tak sem si moc netroufala na velké experimenty .


Látku na podšívku a ke kombinaci jsem měla vybranou hnedle :-)
ulovila jsem ji ve Flex-Texu - a měla jsem jí vzít víc - dalo to jen tak tak .



Pak přišlo na řadu pečlivé měření a vybírání toho správného kusu pro  tu správnou část střihu


A půl je hotovo ...
všechny díly jsou připraveny sežehleny a  kompletace může začít



Tvídovou vrchní látku jsem podžehlila elastickým vliselinem .


 Pečlivě zažehlit a prošít sklady rozměřit, označit a zažehlit sklady ..



Naparádit vnitřek tašky - teda opatřit ho kapsami :-) a nezbytnou karabinkou na klíče, kterou ale mamka stejně určitě nikdy nepoužije - přitom já to považuju za jeden z nejšikovnějších vynálezů lidstva :-)




                                             trochu se mi to mázlo ale na funkci to vliv nemá



A je dobojováno :-) nakonec to šlo docela dobře 

 



Mamce se taška nakonec zalíbila 
a ke svému béžovému novému tvídovému kabátu 
nosila celou zimu :-)

Vzpomínala jsem při tom šití hodně na obě moje babičky,
                                              které takhle recyklovaly z nutnosti v dobách,
 kdy tvorba pro radost z drahých krásných cizokrajných látek bylo takovým luxusem, 
že si ji mohly dopřát leda ve snu.
Obě se mnou měly svatou trplivost a učily mě šít, plést, 
háčkovat a každé moje dílo považovaly za zdařilé a krásné :-) 
Byly prostě zlaté, trpělivé  a já je měla moc ráda.
Škoda, že ani jedna z nich už nežije - určitě by se taky nechaly strhnout 
anebo by radost se mnou alespoň sdílely.
Pokaždé když stvořím něco z látek, myslím na to co by tomu řekly.
Ty hadernické geny mám určitě po nich i po mamce a jejích sestách.



Přeju pěkný den a

 RECYKLACI ZDAR !






Komentáře

Okomentovat

Oblíbené příspěvky